Manželství

V současné době je v naší společnosti tak vysoká míra rozvodovosti, že mnozí začínají pochybovat o smyslu uzavírání manželství. Stále více scházejí pozitivní vzory pro dospívající generaci. Dokonce i v rodinách, kde manželství rodičů funguje dobře, setkáváme se s váhavostí mladé generace v otázkách svatby, a to nejen z ekonomických důvodů. Jisté je, že kdo se považuje za způsobilého přivést odpovědně na svět potomka, je zároveň způsobilý uzavřít řádný sňatek. Církev pomáhá snoubencům především tím, že pevně věří v lásku, která se vyjadřuje následujícími slovy tradičního svatebního slibu:

Já, (jméno ženicha/nevěsty), odevzdávám se tobě, (jméno partnerky/partnera), a přijímám tě za manželku/za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.

O manželskou lásku je třeba pečovat a rozvíjet ji v každodenním životě. Aby se mladí manželé mohli vyvarovat některých běžných chyb, nabízí církev snoubencům před svatbou přípravu na manželství. Její délka a podmínky odpovídají individuálním potřebám a možnostem snoubenců i farnosti, ve které chtějí mít svatbu.

Svatbu v katolickém kostele může mít každý pokřtěný křesťan katolického vyznání. 

Platí to i v případě, že si chce vzít z vážného důvodu muže či ženu jiného vyznání nebo dokonce partnera nevěřícího. Je to možné, pokud k tomu dá místní biskup svolení (dispenz). Je ovšem třeba otevřeně probrat komplikace, které s sebou manželství s partnerem jiné náboženské praxe, přináší. S ohledem na zcela zvláštní těžkosti – ověřené bolestnými zkušenostmi – nedávají církevní představení souhlas s manželstvím mezi katolíky a muslimy.

BEZPROSTŘEDNÍ PŘÍPRAVA

Úmysl uzavřít církevní manželství je třeba probrat s farářem dotyčného místa s dostatečným předstihem. Obecně se doporučuje šest měsíců. Při vyplňování protokolu o církevním manželství budete potřebovat občanské průkazy a rodné listy.

Církev neoddává páry, které nesplňují podmínky pro uzavření manželství dané zákonem České republiky. K ověření této skutečnosti bude nezbytné jednání s matrikou na Obecním úřadě. Tam žadatelé získají Osvědčení o způsobilosti uzavřít manželství. Státní doklady je možné vyřizovat v době tří měsíců před konáním svatby.

Právo uzavřít manželství v kostele podléhá také vnitřním předpisům církve. Podle těchto předpisů jsou pro svatbu v kostele nezpůsobilí např. ti, kdo se na celý život veřejně zasvětili Bohu, nebo jsou vázáni platným manželským slibem z dřívější doby. Státní rozsudek o rozvodu platného manželství totiž nemá před církví v žádném případě sílu původní svazek rozvázat. V tomto bodě se věrně držíme známých slov evangelia: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“

Bez ohledu na jakékoli budoucí právní úpravy ve společnosti je nepochybné, že v církvi zůstane manželství v souladu se záměry Stvořitele navždy vyhrazeno pro celoživotní vztah mezi jedním mužem a jednou ženou.

Příprava spočívá v osmi setkáních – čtyři s  knězem a čtyři s  pověřeným vyškoleným manželským párem. Na začátku přípravy klade farář snoubencům následující otázku: „Chcete uzavřít sňatek církevně nerozlučný, zachovat si navzájem věrnost a přijmout a vychovávat děti?“. Případný nesouhlas některého ze snoubenců je závažnou překážkou k uzavření platného manželství.

V rámci přípravy se dále probírají témata zaměřená na vztahy v rodině s důrazem na zásady správné komunikace mezi mužem a ženou. Ke slovu přijde také křesťanský pohled na lidskou lásku a plodnost. V případě potřeby je vhodné věnovat pozornost i opakování základů křesťanské víry, kterou jsou budoucí rodiče povoláni nejen žít, ale také předávat svým dětem.

SVATEBNÍ OBŘAD

Svatba se koná obvykle v sobotu, a to buď ve mši svaté, nebo bez slavení eucharistie. Formu obřadu je třeba dohodnout s oddávajícím. Pokud se jedná o svatbu mezi dvěma katolíky je normální formou svatební mše.

Právo oddávat přísluší faráři místa svatby. Mají-li snoubenci odůvodněné přání, aby je oddal někdo jiný, je nutné se nejprve obrátit k vlastnímu faráři s prosbou o souhlas (tzv. delegace). Bez tohoto souhlasu nemůže být svatba platná.

Právo oddávat má farář omezené na snoubence z vlastní farnosti (rozhoduje reálné bydliště, nikoli údaje v dokladech). Pokud chtějí snoubenci ze spravedlivého důvodu slavit svou svatbu v jiné farnosti, než tam, kde mají bydliště, bude nutné získat souhlas s propuštěním od jednoho z kněží, jimž podle místa bydliště přísluší právo snoubence oddávat (tzv. „licence“).

S ohledem na to, že křesťanské manželství patří mezí svátosti a uzavírá se před Bohem, nedává církev dovolení ke svatebnímu obřadu mimo kostel.

Přání snoubenců ohledně průběhu obřadu (volba biblických čtení, hudební doprovod, květinová výzdoba atd.) se církev snaží v maximální možné míře zohlednit. Velice prosíme ty, kdo budou požádáni o službu fotografování a natáčení, aby se před obřadem informovali o zásadách, jak nenarušovat důstojný průběh bohoslužby. V tomto bodě bývá při svatbách jedno z typických slabých míst.

Všem manželům přejeme opravdovou lásku na celý život, Boží přízeň, hodné děti a co nejméně trápení.