Svátosti

Celý život člověka může být posvěcován skrze svátosti, jež církev přijala od Ježíše Krista. Při jejich slavení stále znovu prožíváme pravdivost Pánových slov: „Já jsem s vámi až do konce světa“ (Mt 28,20).

Svátostí je celkem sedm:

KŘEST

Je základním kamenem duchovního života. Ve křtu je totiž člověk (dospělý nebo dítě) očištěn od hříchu a uveden do stavu svatosti a důstojnosti dítěte Božího. Od chvíle křtu existuje zvláštní pouto mezi křesťanem a Ježíšem Kristem, který jako první z mnoha bratří vstal z mrtvých. „Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen.“ (Mk 16,16) Křtem se nám otevírá přístup k ostatním svátostem a jednou i brána do nebe.

 
BIŘMOVÁNÍ

Zdokonaluje v duši účinky křtu a zprostředkuje zvláštní vylití Ducha Svatého. V jeho síle se křesťan může stát věrohodným svědkem Ježíšovy radostné zvěsti ve světě. Duch Svatý zesiluje skrze pečeť biřmování víru, naději a lásku mladého křesťana. Obdarovává jej základem charismat a schopností, které bude potřebovat pro splnění svého poslání na zemi. Svátost biřmování se přijímá jen jednou v životě, ale její účinky mají trvalý charakter.

 
EUCHARISTIE (SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ)

Je nejzářivější ze všech svátostí. Při každém slavení eucharistie (mše svatá) dochází ke zpřítomnění Kristovy oběti na kříži. Ve svatém přijímání se pak věřící těsně spojují s Bohem v mystické jednotě, neboť pokrm, který požívají je živé tělo a krev Božího Syna. Ježíš v Eucharistii zůstává i po skončení bohoslužby, jak nám připomíná červené (věčné) světlo v blízkosti svatostánku.

 
SVÁTOST SMÍŘENÍ (ZPOVĚĎ)

Umožňuje zakusit uzdravující dotek Boží milosrdné lásky. Máme-li na svědomí těžký hřích, není pro pokřtěného katolíka žádná jiná schůdná cesta ke smíření. Svatá zpověď však má smysl i tehdy, když si nejsme vědomi těžkého hříchu. Zprostředkuje nám spolu s odpuštěním vin a nedostatků minulosti také novou sílu Ducha Svatého pro další období našeho života.

 
POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH

„Je někdo z vás nemocen?“, ptá se v Bibli sv. apoštol Jakub. A hned odpovídá: „Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně. Modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se nemocný dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.“ (Jak 5,14-15) Není vůbec rozumné zdráhat se přijmout tuto posilující svátost, pokud na ni má člověk nárok.

 
MANŽELSTVÍ

Bůh je původcem lásky, která může být v manželství korunována darem dítěte (či spíše více dětí). Manželství mezi mužem a ženou, kteří se jeden druhému na celý svůj život vzájemně odevzdávají, je základem každé správné rodiny. Nikomu není dovoleno tento základ bez velké viny rozbít, nebo nahrazovat něčím jiným (např. soužití druh-družka, registrované partnerství …). Křesťanské manželství – jako svátost – čerpá svoji zvláštní sílu ze vztahu lásky mezi Kristem a církví.

 
KNĚŽSTVÍ

Jedná se o vznešenou svátost apoštolské služby. Je dána těm, které sám Pán povolal, aby se stali jeho vyslanci a obětavě ho následovali v poslání pastýře i rybáře lidí. Tato svátost se dělí na stupeň biskupský (plnost kněžství), stupeň kněžský a stupeň jáhenský.  Ani kněz, ani jáhen nemohou vykonávat v církvi svoji autoritu bez vztahu úcty a poslušnosti k biskupovi.