Církevní pohřeb

Křesťanská víra se zrodila díky zkušenosti prvních učedníků se zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. Přesvědčení o tom, že smrt těla nemá poslední slovo, proniká církevní pohřební obřady od začátku až do konce.

PO PŘIJETÍ ZPRÁVY O ÚMRTÍ

Zpráva o úmrtí bývá na vesnici obvykle ještě tentýž den sdělena sousedům prostřednictvím vyzvánění umíráčkem. 

Před jednáním na pohřební službě je třeba dovolat se na faráře místa, kde se má pohřeb konat a dohodnout si s ním především termín a způsob posledního rozloučení. Další potřebné podrobnosti mohou přijít na řadu později. 

ZPŮSOBY OBŘADU

Podle vhodnosti mohou pozůstalí volit po poradě s knězem mezi několika způsoby posledního rozloučení:

• pohřební mše svatá s průvodem na hřbitov a uložením rakve s ostatky zemřelého do země

• pohřební mše svatá s rozloučením a odvozem rakve s ostatky zemřelého ke kremaci

První varianta je nejčastější a také nejlépe odpovídá křesťanským tradicím. Co se týká druhé možnosti, kremace není v církvi zakázána, jestliže je zvolena s ohledem na rozumné důvody a nikoli – jako tomu bývalo v minulosti např. u členů zednářských lóží – z důvodu pohrdání nadějí na věčný život.

HUDBA A ZPĚV PŘI POHŘBU

Vše co se týká organizace vlastního obřadu v kostele (varhaník, ministranti, zpěváci) má na starosti farnost. Přitom se v rámci možností přihlíží k případným návrhům a přáním rodiny zesnulého.

Hudební doprovod před kostelem a během průvodu na hřbitov zajišťuje ve spolupráci s pohřební službou rodina.

SMUTEČNÍ ŘEČNÍCI

Požádá-li rodina zesnulého o zvláštní slovo na rozloučenou ze strany představitelů obce, spolků, případně jiných osob, které měly k zemřelému člověku výjimečný vztah, může toto slovo zaznít buď v kostele před výkropem rakve, nebo po jejím spuštění na hřbitově. Vždy je třeba se osobně domluvit s knězem, který obřad vede.

Chtějí-li členové sdružení (např. hasiči nebo myslivci) držet u rakve čestnou stráž v uniformách, je třeba stát během bohoslužby čelem k oltáři.

ZÁDUŠNÍ MŠE SVATÁ

Nechat sloužit za zemřelé příbuzné a přátele zádušní mši svatou je velmi starý zvyk vyjadřující lásku, která sahá až za hrob. Církev je přesvědčena, že tímto způsobem zemřelým účinně pomáhá na cestě z očistce do nebe. Mešní úmysly si můžete nechat zapsat do kalendáře podle přání, kdykoliv je v plánu bohoslužeb volné místo. Tyto úmysly zapisuje kněz po mši sv. na požádání.