Čím více ubývá v naší zemi rodičů, kteří považují za svou radostnou povinnost nechat pokřtít a křesťansky vychovávat děti, tím více se objevuje otázka po kvalitní přípravě na křest pro dospívající a dospělé zájemce o víru. V poslední době se počet nově pokřtěných dospělých jen v olomoucké arcidiecézi pohybuje stabilně mezi 150 a 200 osobami ročně.
KATECHUMENÁT
Už koncem šedesátých let 20. století reagovala katolická církev na nový celosvětový trend tím, že znovu obnovila praxi tzv. katechumenátu, který velmi dobře fungoval v dobách velkých církevních otců starověku. Jde o program důkladné přípravy dospělých žadatelů o přijetí do církve,
Během katechumenátu, který obvykle zabere asi rok,
Kromě systematického výkladu Božího slova, zahrnuje katechumenát praktickou školu modlitby a postupné seznámení s katolickou liturgií, jakož i s obsahem a způsobem slavení křesťanských svátků. Poté, co katechumen hlouběji poznal obraz Boha – ke kterému se církev obrací – a přilnul k němu, nastává vhodná chvíle k výkladu Božích přikázání a morálních pravidel. Současně objevuje katechumen zevnitř společenství církve (zpočátku zejména na rovině farnosti). Zapojení do života společenství roste úměrně s délkou probíhajícího katechumenátu.
O přijetí do katechumenátu může požádat každý dosud nepokřtěný člověk, který už alespoň nějakým způsobem věří v Boha a cítí se přitahován do katolické církve.
Cesta katechumenátem je lemována působivými obřady, které oddělují a provázejí jednotlivé stupně přípravy. Jejich cílem je pomoci žadateli otevřít ještě více své srdce Bohu a jeho slovu a nechat se na přímluvu církve osvobodit z případného vlivu zla.
Vyvrcholením katechumenátu je
Po křtu pak ještě následuje krátká závěrečná fáze křesťanské iniciace, která se kryje s padesátidenní dobou velikonoční. V této fázi – plné vděčné radosti za udělené dary – je už nově pokřtěný křesťan plně součástí církve se všemi právy a povinnostmi Božího dítěte.
KŘEST DĚTÍ
Pro křest dětí se vyžaduje katolická víra rodičů (alespoň jednoho) v takové míře, že dává církvi „opodstatněnou naději“ na náboženskou výchovu dítěte. Ke křesťanské výchově neodmyslitelně patří aktivní účast na bohoslužbách, osobní i společná modlitba, navštěvování výuky náboženství na ZŠ, přijetí eucharistie a biřmování ve vhodném věku.
Příprava ke křtu malých dětí se obvykle skládá ze tří setkání s knězem. Křestní kmotr musí být dobrým příkladem křesťanského života. Má to být římskokatolík, mít minimálně 16 let, a
Starší děti se mohou se souhlasem rodičů na křest připravovat v rámci školní výuky náboženství (např. před prvním svatým přijímáním). Je však důležité, aby nejen dítě, ale také jeho rodina projevila konkrétní zájem o život v církvi.
Pokud by se někdo z vážného důvodu rozhodl žádat o křest svých dětí ve farnosti, kde nebydlí, může tak učinit s písemným souhlasem vlastního faráře. Obcházení těchto pravidel z důvodu utíkání před zodpovědnými požadavky církve svědčí o neupřímnosti křestního slibu rodičů a uvaluje vinu
Obřad křtu dětí se koná buď při mši svaté (nejlépe v neděli, kdy je přítomno celé společenství věřících), nebo mimo mši svatou dle individuální domluvy s farářem.
KŘEST V NOUZI
V nebezpečí smrti (např.
PŘIJETÍ KŘESŤANŮ JINÝCH VYZNÁNÍ DO KATOLICKÉ CÍRKVE
Kdo byl pokřtěn v jiné křesťanské církvi než katolické, nemusí podstupovat křest, pokud se obrátí na katolickou víru. Dobré vzájemné vztahy upřímného bratrství mezi křesťany se dnes zakládají mimo jiné právě na jediném křtu, který si navzájem uznáváme. Pro přestup je zapotřebí přijetí biskupem,
NEZRUŠITELNÉ ZNAMENÍ KŘTU
Svátost křtu, která byla někomu jednou platně udělena (byť jen v dětství), není možné zrušit ani smazat. Jde o Boží dar a Boží dary jsou neodvolatelné.