Křest

Čím více ubývá v naší zemi rodičů, kteří považují za svou radostnou povinnost nechat pokřtít a křesťansky vychovávat děti, tím více se objevuje otázka po kvalitní přípravě na křest pro dospívající a dospělé zájemce o víru. V poslední době se počet nově pokřtěných dospělých jen v olomoucké arcidiecézi pohybuje stabilně mezi 150 a 200 osobami ročně.

KATECHUMENÁT

Už koncem šedesátých let 20. století reagovala katolická církev na nový celosvětový trend tím, že znovu obnovila praxi tzv. katechumenátu, který velmi dobře fungoval v dobách velkých církevních otců starověku. Jde o program důkladné přípravy dospělých žadatelů o přijetí do církve, rozdělený do několika období a stupňů.

Během katechumenátu, který obvykle zabere asi rok, prochází katechumen náboženským vyučováním. Ze strany církve je zaručena snaha poctivě seznámit všechny zájemce o křest s obsahem víry, jejíž přitažlivost pocítili ve svých srdcích. Z katolické nauky a duchovní praxe jim nesmí být naprosto nic utajeno.

Kromě systematického výkladu Božího slova, zahrnuje katechumenát praktickou školu modlitby a postupné seznámení s katolickou liturgií, jakož i s obsahem a způsobem slavení křesťanských svátků. Poté, co katechumen hlouběji poznal obraz Boha – ke kterému se církev obrací – a přilnul k němu, nastává vhodná chvíle k výkladu Božích přikázání a morálních pravidel. Současně objevuje katechumen zevnitř společenství církve (zpočátku zejména na rovině farnosti). Zapojení do života společenství roste úměrně s délkou probíhajícího katechumenátu.

O přijetí do katechumenátu může požádat každý dosud nepokřtěný člověk, který už alespoň nějakým způsobem věří v Boha a cítí se přitahován do katolické církve. Nejnižší věk pro takový krok je 14 let. Za mladší děti odpovídají a rozhodují ve věcech náboženství jejich rodiče.         

Cesta katechumenátem je lemována působivými obřady, které oddělují a provázejí jednotlivé stupně přípravy. Jejich cílem je pomoci žadateli otevřít ještě více své srdce Bohu a jeho slovu a nechat se na přímluvu církve osvobodit z případného vlivu zla.

Vyvrcholením katechumenátu je přijetí svátostí, které se koná zpravidla při slavné bohoslužbě o velikonoční noci na Bílou sobotu. Dospělý katechumen může být při této příležitosti současně pokřtěn i biřmován. Poprvé také přistupuje ke  svatému přijímání.

Po křtu pak ještě následuje krátká závěrečná fáze křesťanské iniciace, která se kryje s padesátidenní dobou velikonoční. V této fázi – plné vděčné radosti za udělené dary – je už nově pokřtěný křesťan plně součástí církve se všemi právy a povinnostmi Božího dítěte.

KŘEST DĚTÍ

Pro křest dětí se vyžaduje katolická víra rodičů (alespoň jednoho) v takové míře, že dává církvi „opodstatněnou naději“ na náboženskou výchovu dítěte. Ke křesťanské výchově neodmyslitelně patří aktivní účast na bohoslužbách, osobní i společná modlitba, navštěvování výuky náboženství na ZŠ, přijetí eucharistie a biřmování ve vhodném věku.

Příprava ke křtu malých dětí se obvykle skládá ze tří setkání s knězem. Křestní kmotr musí být dobrým příkladem křesťanského života. Má to být římskokatolík, mít minimálně 16 let, a musí být biřmovaný. Má-li vlastní rodinu, pak žije v církevně platném manželství.

Starší děti se mohou se souhlasem rodičů na křest připravovat v rámci školní výuky náboženství (např. před prvním svatým přijímáním). Je však důležité, aby nejen dítě, ale také jeho rodina  projevila konkrétní zájem o život v církvi.

Pokud by se někdo z vážného důvodu rozhodl žádat o křest svých dětí ve farnosti, kde nebydlí, může tak učinit s písemným souhlasem vlastního faráře. Obcházení těchto pravidel z důvodu utíkání před zodpovědnými požadavky církve svědčí o neupřímnosti křestního slibu rodičů a uvaluje vinu  i na kněze, který s  takovým hříchem vědomě spolupracuje.

Obřad křtu dětí se koná buď při mši svaté (nejlépe v neděli, kdy je přítomno celé společenství věřících), nebo mimo mši svatou dle individuální domluvy s farářem.

KŘEST V NOUZI

V nebezpečí smrti (např. dítěte v porodnici) křtí platně každý člověk, který má v úmyslu vykonat křest podle praxe církve, leje čistou vodu na hlavu křtěnce a přitom říká závaznou formuli: „(Oslovení jménem), já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ O tomto nouzovém křtu je vždy třeba uvědomit faráře daného místa.

PŘIJETÍ KŘESŤANŮ JINÝCH VYZNÁNÍ DO KATOLICKÉ CÍRKVE

Kdo byl pokřtěn v jiné křesťanské církvi než katolické, nemusí podstupovat křest, pokud se obrátí na katolickou víru. Dobré vzájemné vztahy upřímného bratrství mezi křesťany se dnes zakládají mimo jiné právě na jediném křtu, který si navzájem uznáváme. Pro přestup je zapotřebí přijetí biskupem, veřejně složit předepsané vyznání víry a informovat o tomto rozhodnutí původní církevní společenství.

NEZRUŠITELNÉ ZNAMENÍ KŘTU

Svátost křtu, která byla někomu jednou platně udělena (byť jen v dětství), není možné zrušit ani smazat. Jde o Boží dar a Boží dary jsou neodvolatelné.